PROČ ZNOVU OŽIVOVAT PANTEONY BOHŮ

Otázka zániku panteonu se ve mně otevřela, když jsem se zajímala o egyptský panteon. Ztišila jsem se a otevřela se načítání informací ze své duše, abych zjistila toto:

„Ty civilizace postavené na panteonech svých bohů jsou o tom, že jednotlivě obsahují celek, tedy vše a všechny. Není možné nadále vzývat pouze jednoho boha, protože jeden bůh odděluje lidi od jednoty, kdežto více bohů lidi do jednoty vede a lidi spojuje“.

„Jeden bůh lidi odděluje tím, že jim vštěpuje nedosažitelnost celku. Jednu konkrétní představu, a přitom zcela opomíjí lidi, jako archetypy boha. Lidi zastupují dvanáct božských archetypů a ty nelze dosáhnout skrze jediného boha, protože prvotní bůh, tj. stvoření, tvoří svět z archetypů, které sami obsahujeme, jelikož každý máme svoji jedinečnou božskou esenci, kterou se snažíme ve svém životě dosahovat a skrze kterou božství projevujeme. Pokud vzýváme vícero bohů, pak můžeme vytvořit celek, propojený s každým z nás, protože se sjednotíme a tím dosáhneme jednotného božství. Je to cesta k naplnění a dosažení, které nás jednotlivě propojuje s rodinou celku“.

„Každý bůh stvořitel měl pod sebou bohy, které zastupovali jeho rodinu. Byli to bohové, kteří se podíleli na stvoření a obsažení všeho, co jest. Stejně tak my máme svoji Zodiakovou rodinu, ve které jsme vším.“

Pojďme si tyto informace více objasnit. Panteony jsou vnímány jako archetypy vnitřní síly a vzorce chování. Když budeme vycházet z hlavní nosné energie jakéhokoliv panteonu, dostaneme se k archetypům osobnosti. Vezmeme k tomu v potaz dvanáct archetypů zvěrokruhu, kde tento disk/kruh utváří celek skládající se z různých povah daného zvěrokruhového znamení.  Každý z nás je slunečním bohem, protože sluncem jsem zrozeni a toto zrození čteme v nebeské zodiakální mandale jako naše znamení zvěrokruhu. Znamená to, že dané znamení nám propůjčuje naší hlavní životní sílu, božství, oblast skládající se z daného archetypu. Toto najdeme v panteonu jako archetyp každého jednotlivého boha, který spolupracuje se všemi a dohromady utváří celek, tedy panteon. Stejně toto můžeme vidět ve výsečích dvanácti oblastí zodiaku. Vidíme tedy, že každý z nás je esencí daného božstva a dohromady utváříme celý systém jednoty, který můžeme nazvat zodiakální panteon.

Sloučení jednotlivých bohů do jednoho celku je tedy pro nás obraz absolutně nedosažitelného božstva, který je nám natolik vzdálený, že jej nikdy nemůžeme dosahovat. Sjednocením nám bylo naše vlastní archetypální božství odebráno a nahrazeno vírou, která nás jako jednotlivce vymezuje, a tedy zde chybí sloučení nás všech, jako obraz jednotného božství skládajícího se z panteonové víry.

Staré civilizace si byly dobře vědomy toho, jak funguje vesmír a jak se propisuje skutečné božství v každém z nás a ukazují nám to v panteonovém dědictví, které zaniklo pod tíhou církve/ křesťanství ( pro naši zeměpisnou oblast ). Chceme-li rozvíjet naší duchovní stránku, je čas navrátit se k panteonům, sebrat z trosek našich předků jejich odkaz, správně jej interpretovat a touto linií znovuvzkřísit božství každého z nás.