OSUDOVÉ NASMĚROVÁNÍ
Když se nečekaně otevře něco, co změní celý život během jediné chvilky…
Ten den si budu pamatovat, jako kdyby byl teprve včera! Je to deset let, kdy se mi otočil svět vzhůru nohama a já musela projít životní transformací, která nebyla vůbec jednoduchá.
Ráno jsem se vzbudila po rodinné oslavě a spolu se mnou se probudilo něco, co mělo spát. Ještě v ten den jsem začala mít pocit jakoby mě někdo sledoval. Nevěnovala jsem tomu patřičnou pozornost, protože jsem byla unavená, ale pozorování trvalo další dny. Cítila jsem přítomnost čehosi, co jsem brzy detekovala jako mužskou energii. Bylo to něco, co se na mě dívalo, stálo mi za zády, dýchalo na krk a já vnímala emoce onoho muže. Nedokázala jsem si to vůbec vysvětlit, bála jsem se a doma se cítila pronásledovaná. Během pár dní se k energii muže přidala energie dětská, malá holčička.
Začala jsem intenzivně vnímat projevy obou entit. Muž byl zlý, byla to silná energie plná zloby, agresivity a snažila se mě vytlačit z domu pryč. Často jsem utíkala mimo dům, protože můj strach byl obrovský. Čekala jsem hodiny v autě až někdo přijde domů, protože když jsme byla sama, pak mě energie muže neustále atakovala. Holčička byla klidná, ale vyděšená a plná strachu, neúnavně hledala svoji maminku a ptala se, proč ji tady nechala, kde je!
Několik týdnu jsem takto žila, bála se zavřít oči, otočit v posteli, být sama a můj dosavadní život se hroutil. Ptala jsem se, co se to semnou děje, ale nedokázala si odpovědět. Moje životní energie byla téměř vyčerpaná, mnoho denních hodin jsem proležela nebo proseděla mimo dům. Pálila jsem svíčky, modlila se plakala a moje zdraví se začínalo hroutit. Nastal čas, podělit se o své starosti s rodinou. Samozřejmě mi nikdo nevěřil a tak jsem unavená a bláznivá probrečela mnoho dní, bez naděje na pomoc. Chvíli jsem si myslela, že jsem se zbláznila, však nikdo jiný to nevnímá, tak co se to semnou stalo! Doma se necítím v bezpečí, někdo mě pronásleduje, cítím cizí emoce a energie, strašně se bojím! Vím, že u nás doma někdo je!
Pamatuji si, jak jsem seděla na schodech a držela vizitku na psychiatrii. Rodina mi doporučila si nechat předepsat nějaké léky a já byla natolik vyčerpaná a vyděšená, že bych snad souhlasila se vším. Odešla bych z domu, znovu se rozvedla, cokoliv – jen aby to skončilo, vzdala bych se všeho. Utírala jsem si slzy z tváře i z vizitky na psychiatrii, abych zavolala a objednala se. V tu chvíli, když jsem se odhodlala zavolat, projela mnou jakási vnitřní anarchie, zmocnil se mě pocit, ale i víra v to, že nejsem blázen. Že léky mi nepomohou, jen mě oblbnou, ale problém nevyřeší. Že lékařská pomoc je přání bezmocné rodiny, ale já tohle vlastně nechci!
... konečně přišel průlom, ale i šok!
Bylo mi jasné, že u nás doma „straší“. Místo na psychiatrii jsem zavolala bývalé tchýni a kamarádovi, o kterých jsem věděla, že se o tyto věci zajímají. Kamarád přijel hned druhý den a to, co se odehrálo opět zamíchalo kartami!
Vařila jsem vývar a zrovna dodělávala nudle, když jsem se otočila a najednou něco ve mě, mě potlačilo a namísto mě se projevil někdo úplně jiný. Byl to onen muž. Bylo to zvláštní, protože doslova ovládl mé tělo, můj pohled i intonaci hlasu! Zadívala jsem se jeho očima a hrubým hlasem začala na kamaráda křičet ( vypadni, všichni vypadněte, toto je můj dům ) – byl hrubý, agresivní a já chtěla vzít nůž nebo vroucí vodu s nudlemi a ublížit každému, kdo byl v tu dobu v domě. Do toho přišla moje malá dcerka, protože slyšela vše, co se dělo. Kamarád neváhal a přiběhl ke mě, okamžitě mě objal a po chvilce bylo po všem, byla jsem to zase já. Začala jsem brečet a křičet na kamaráda ať okamžitě vezme moje děti a odejdou z domu. Poté jsem naprosto zoufalá došla za nimi do zahrady. Byl to tak silný zážitek, že nikdo nebyl schopný promluvit.
Později toho dne, jsem se do domu vrátila. Seděla jsem s kamarádem opět v kuchyni a hlasitě přemýšlela nad tím, co se stalo. Jediné, co mě napadlo bylo to, že se zřejmě otevřel nějaký můj vnitřní blok z dětství, kde můj otec nebyl zrovna vzorný a náš vztah nebyl moc vřelý. Příběh stále neměl závěr a ani kamarád na nic nepřišel, byl spíše v šoku stejně jako já.
Za pár dní dorazila bývalá tchýně, ale i kamarád. Vše jsem jí odříkala a prosila ji, aby se mnou šla do podkroví, že nedokážu vyjít schody, protože je tam silná clona/ energie malé zoufalé holčičky. Chtěla jsem vědět, zda ji třeba ucítí. Potřebovala jsem, aby konečně už někdo cítil to, co jsem já cítila každý den!
Tchýně šla první, já druhá a kamarád poslední. Požádala jsem jí, aby se soustředila, kde na schodišti „něco ucítí“. Nasměrovala ruce do stran a v místě, kde já už nemohla projít, vnímala husí kůži a zvláštní pocity. NO KONEČNĚ! Konečně někdo!
Dovedla jsem je oba do čerstvě vybudované podkrovní místnosti, kde energie holčičky byla také častá. Chtěla jsem, aby bývalá tchýně něco k té energii řekla, ale už to nestihla. Dotkla jsem se zdi a okamžitě se sesunula k zemi! Stalo se to samé, co před pár dny v kuchyni s agresivním mužem, ale tentokrát se přidal obraz.
Viděla jsem malou holčičku, jak plete věneček z pampelišek na naší zahradě. Byl to pětiletá krásná blondýnka v bílých šatech. Řekla mi, že mi ukáže kamaráda Bruna a já spatřila opět na naší zahradě postavu velmi hubeného, vysokého, prošedivělého muže, který se krásně usmíval. Potom se obraz rychle změnil. Holčička, která se jmenovala ANABELLA, ANNA – BELA … se začala strašlivě bát, říkala, že jdou černí muži a volala „kde je moje maminka, kde je moje maminka…. proč mě tady nechala“! Celou dobu bývalá tchýně zachovala klid a mluvila se mnou, mluvila vlastně skrze mě s tou holčičkou. Když viděla, že se něco zlého děje, nasměrovala celou „seanci“ ke konci a já se opět cítila ve svém těle jako já.
Zůstala jsem brečet na zemi, nebyla jsem schopná se ani zvednou, neměla jsem vůbec žádnou energii a tak mě bývalá tchýně za podpory kamaráda dopomohla ven z domu.
Nikdo z nás na nic kloudného nepřišel. Nikdo z nás nic podobného nikdy neviděl.
... a dost!
Všechno jsem řekla manželovi, znala jsem jména, viděla minulost z naší zahrady a bylo mi jedno, zda mě pokládá za blázna či nikoliv. Tchýně měla zvláštní pocity ve stejných místech, něco se tady dělo a já chtěla vědět co! Okamžitě ráno jedeme na stavební úřad, do archivů, kamkoliv, protože znám jména, křičela jsem na manžela. Hned ráno mě tam zavezl a já si nafotila všechny dokumenty k nemovitosti, které jsem si dovezla domů.
Když manžel odešel do práce, dala jsem se do pročítání. A v jeden okamžik jsem narazila na jméno BRUNO GEČMEN. V tu chvíli stál za mnou muž, jeho energie mě doslova objímala a nutila odejít z domu. No co, utekla jsem, ale počítač s fotkami si vzala sebou.
Bylo jasné, že jdu správným směrem, ale jednoduché to nebylo. Byla jsem na to sama, bála se, neměla energii a vypadala jako cvok. Sice jsem měla stopy vedoucí dopředu, ale nevěděla jsem jak se toho mám zbavit.
Tchýně mi poradila jednu paní, která se těmito věcmi zabývala. Ochotně přijela, prošla se mnou celý dům, udělala mi jakousi meditaci, obešla místnosti se šalvějí a neúnavně mi tvrdila, že je vše pryč. No nebylo! Moje naděje uhasla, ale bývalá tchýně se nevzdala a domluvila mi ještě nějakého léčitele/mága.
... jděte za světlem!
Když přijel pan léčitel/mág, byla jsem už na dně. Trvalo to půl roku a já přišla o svůj standartní život. Neustále se na mě napojovala energie holčičky, která hledala svoji maminku, strach byl všudepřítomný, spala jsem při světle a bála se otočit zády ke dveřím. Už jsem to nebyla já. Půl roku jsem takto žila nebo spíše živořila.
Pan léčitel/mág prošel dům a nic neříkal. Moc jsem tomu nevěřila, spíše jsem se smiřovala s tím, že se stěhuju a rozvádím, protože jsem byla na svém totálním dně! Když konečně začal mluvil, udivil mě shodami, které nemohl znát. V podkrovní místnosti, kde byla energie silná, se rozhodl vykonat nějaký obřad ke kterému přizval svoji ženu a mě. Zapálil různé svíčky a vykuřovadla, postavil nás do určitých poloh a začal cosi odříkávat latinsky. Zprvu to pro mě bylo takové divadlo, do chvíle než mě vyzval, abych tomu muži odpustila. Už jsem chtěla namítat, když mě silnějším hlasem řekl „udělejte to“! Tak jsem mu odpustila, aniž bych věděla proč! Obřad pokračoval a já jen stála. Po chvíli se na mě zase chtěla napojit ta malá holčička a pan léčitel/mág to viděl. Začal mi důrazně říkat, ať ji pustím, ale já najednou nemohla. Chvíli na mě hlasitě naléhal, až jsem to udělala. Viděla jsem jak se mi vzdaluje, jak míří do krásného světla a jen jsem spadla k zemi a hodně plakala.
Po ukončení obřadu, si pan léčitel sedl do zahrady a požádal mě o kávu. Jen seděl a díval se na mě. Pak řekl, máte to vyřešené, tři dny o tom s nikým nemluvte. Chtěla jsem vědět o co šlo, kdo to byl a on mi jen řekl, vše se jednou dozvíte. Byla to vaše dcera z minulého života, který jste v domě prožila. Spadla mi brada a jenom jsem zase plakala. Více se mě neptejte, není čas. Až se dáte dohromady, zavolejte mi. Ptala jsem se proč? Odpověděl – máte dar, jste médium a pokud se s tím nenaučíte pracovat, zblázníte se!
... čistý dům!
Když léčitel/mág odjel i se svojí paní, vyběhla jsem schodiště do míst, kde byla energie malé holčičky. Běhala jsem po celém domě, ale ona už nikde nebyla. Ani ona, ani onen zlý muž. To přeci není možné! Nic jsem necítila, nikde nikdo nebyl, vše bylo naprosto stejné jako dřív.
Často jsem chodívala do pokojíku i na schodiště, protože se mi po té holčičce začalo stýskat. Toužila jsem ji zase cítit, ale už nikdy nepřišla.
Trvalo mi dalších šest měsíců, aby to vše zpracovala a přijala. Bylo to pro mě neuvěřitelné. Nebyla jsem blázen, který se vyléčí jednou návštěvou mága. Nebyla jsem šílená, byla to tvrdá realita, kterou jsem musela přijmout jako skutečnost. A to mi trvalo půl roku. Až poté se ve mě rozhostil klid a mír, když jsem to všechno přijala jako naprostou realitu a součást sama sebe.
... začala jsem se učit!
Poté, co jsem vše sama v sobě přijala jsem zavolala léčiteli/mágovi abych se s ním domluvila na schůzce. A tak jsem za ním začala jezdit pravidelně a učit se. Učila jsem se s tím pracovat, reagovat, ovládat sama sebe, emoce entit, rozeznávat to všechno s tím spojené.
Prohledávala jsem další dva roky matriky a národní archivy, abych se naučila kompletně historii celého domu, včetně rodokmenů bývalých majitelů. Hledala jsem svojí holčičku!
Během toho za mnou chodilo nespočet duší, mnoho příběhů a pod učením svého mistra jsem pomáhala všem těm duším najít klid. Založila jsem praxi, navštěvovala rodiny a řešila jejich rodové záležitosti. Odváděla duše a přinášela klid všem.
Stala jsem se tím, co mě dostalo na dno. Tím, co mě neuvěřitelně bolelo a tím, co jsem si myslela, že nemůže existovat. Dnes musím říci, že navzdory všemu, se stalo vlastně to nejhorší, co bylo zároveň tím nejkrásnějším.
Tento prožitek mi otevřel dveře spirituality a duchovna. Změnil moje kořeny i mé vnímání a přinesl mi cestu, která je mou skutečnou a pravdou. Začala jsem studovat další energie, účastnila se mnoha nauk a učení, abych dále rozvíjela své schopnosti a poznání. DĚKUJI za to, že jsem mohla nahlédnout do jednoho z nejhlubších míst své duše!
... a jak je to dnes!
Práce s energiemi duší není mojí prioritou. Myslím, že tato část života je už mojí vlastní součástí a není nutné se divit nad tím, že někde „straší“ 🙂 Však jedná se o moji součást, přeci o moji přirozenost a tak vždy budu svolná v podobných situacích pomoci každému, kdo bude mé služby potřebovat.
A jak je to s tou holčičkou? Po devíti letech se vrátila. Přesně ve stejnou dobu, ve kterou přišla tenkrát.
Tento životní příběh, je psaný velmi zkratkovitě. Dle skutečné události děje, chystám knižní podobu, kterou bych ráda vydala co nejdříve.
Nebojte se být jiní! Být otevření spiritualitě, která sídlí v každém z nás. Dobře vím, jak tyto události bolí, jak změní celý život, ale nikdy se nám neděje víc, než jsme schopní unést a každá výzva je krok jedině dopředu.
AUTOR: Božena Betris FORMANKO – napsáno na základě vlastní zkušenosti.
