Každý v sobě nosíme nespočet myšlenek, které třeba ani nikdy nevyslovíme. Možná jen proto, že nemáme s kým sdílet své obavy, transformace, zkušenosti, ale i křižovatky nesoucí změny a vyvolávající další otázky. 

Když jsem se před mnoha lety seznamovala se svojí životní cestou, neměla jsem nikoho, koho bych se ptala „co se děje, co mám dělat, co mi život ukazuje, proč tohle omezení, kdy to skončí, kým jsem, co si mám myslet, apod.“. Šla jsem cestou osamocení, kde jsem si na vše musela přijít bez jakéhokoliv povzbuzení nebo pochopení z řad svého okolí. Tuto cestu jsem procházela pro nalezení sama sebe, ale nakonec jsem zjistila, že i proto, abych se mohla stát tou, která poslouchá ostatní.